Poznámky očitých svědků.

Britská organizace Viva! vytvořila videozáznam o obchodu s polskými koňmi a získala velké množství záznamů také z dalších zdrojů, např. od Mezinárodní ligy na ochranu koní (ILPH UK) a Animals´Angels z Německa. Filmovalo se v průběhu mnoha měsíců, na mnoha mistech v Polsku a na cestě do Itálie. Nepřetržité, brutální zacházení s koňmi v transportech dokládá, že nehumánní přístup ke koním je součástí tohoto obchodu.

-Otevřené dveře nákladního prostoru odhalují scénu se zkolabovanými koňmi. Někteří z nich leží na boku, jiní na zádech, jeden s druhým propleteni nohama. Někteří se zoufale snaží vstát. Řidič se s nimi pokouší pohnout tím, že je brutálně tahá za oháňky a nohy.

-Klisna zkolabovala na rampě vozu. Muž ji surově tahá za oháňku ve snaze dostat ji zpět na nohy.

-O "přestávce" je skrze úzké otvory ventilačních mříží strkáno seno. Je plné prachu a špíny a trvá tak velice dlouho, než se mřížovím prostrčí byť malé množství.

-Vyčerpaní koně jsou shromážděni na trhu. Jeden z nich je natolik vysílen, že mu visí jazyk z tlamy. Tohoto koně spolu s ostatními nyní čeká dlouhá cesta z Polska do Itálie.

-Bílý kůň je nakládán do velice starého nákladního vozu se shnilou rampou. Kůň se očividně děsí vyjít po strmé rampě nahoru. Muž ho bije dlouhou těžkou tyčí. Jiný muž ho škube za oháňku, zatímco třetí ho tahá za hlavu. Muž nepřestává koně brutálně bít. Bije ho do hlavy a rány posléze padají na celé tělo. Zděšený kůň zápasí a hroutí se na rampu. Přichází další muž a kůň je vtlačen do vozu za pomoci železné tyče.

-Koně jsou uvázáni do řady a čekají na nakládání do přepravního prostoru. Muž za nimi prochází a jak je počítá, švihne každého holí.

-Kůň s vážným zraněním na hrudi je krajně vysílen a ztěží se hýbe. Naštěstí je odvlečen za ohradu a veterinář mu dává smrtící injekci.

-Vyčerpané koně obklopují mouchy. Jeden z koní má vážně zraněné oko. Jiný kůň je přinucován k pohybu surovým bitím holí.

-Bílý kůň uvnitř vozu zkolaboval. Leží tam pokryt potem a špínou a dojemně se pokouší okusovat špinavé seno. Přijíždějí pracovníci a donucují ho, aby se postavil na nohy. Až teď je jasně vidět jeho krvavé, podlité oko.

-Koně uvnitř vozu se hroutí. Někteří z nich kašlou a jeden má do krve poraněné nozdry. Jiný kůň pokrytý exkrementy je vyveden z vozu. Kolabuje na rampě a je vytahován za oháňku - nejdříve mužem, pak strojním zařízením. Je utracen.

-Vysílený kůň se zoufale snaží postavit na nohy, zatímco po něm ostatní koně šlapou.

-Kamión je vyložen, aby se uvolnil přístup k ležící klisně v agonii. Její kopyto je zapříčeno do úzkých ventilačních mříží. Zadní noha je nadvakrát zlomena tak, že oba krvavé kusy kosti trčí z rány ven. Muži se snaží za plného vědomí klisny vyprostit zakleslou nohu z mřížoví. Po dlouhé době marného úsilí přijíždí veterinář a kůň je utracen. Kopyto klisny musí být před tím, než je vytažena z kamiónu odseknuto.

-Mrtvé mládě osla leží pod vrstvou exkrementů. Jeho tělo je vyhozeno postranním oknem vozu ven. Jiní osli leží na zemi, zkolabovaní, zatímco ostatní jsou bitím donucováni vystoupit po příkré, kluzké rampě. Vyčerpaná zvířata se zoufale snaží, ale znovu a znovu kolabují.

-Pracovníci se pokouší přinutit ležícího vyčerpaného osla, aby vstal, tím že mu bolestivě kroutí oháňkou a páčí mu ji přes hlavu.

-Na podlaze kamiónu leží mrtvý kůň s roztrženým okem odhalujícím oční bulvu a krvavé maso okolo rány. Část jeho ucha je odtržena.

-Zkolabovaný kůň pokrytý výkaly je donucen, aby se postavil a je vyváděn z kamiónu. Další kůň ve své zoufalé snaze vyřešit problém kluzké rampy těžce padá. Je brutálně bit a tahán za ocas. Zůstává nehybně ležet na rampě, pak ale ve snaze zvednout se padá pozadu z rampy a zapříčuje si nohu pod rampu. Muž ho prudce tahá za ucho, donucuje ho sednout si a postupně vstát.

-Vyčerpaný kůň leží zapříčen v rohu vozu. Očividně panikaří a bojuje, aby mohl vstát. Pracovníci ho donucují, aby se postavil. Při vykládání však na rampě klopýtá a padá.

-Mnoho koní v transportu se zhroutilo. Když se dveře vozu otevřou, koně se zoufale snaží postavit a šlapou jeden po druhém. Ti, kteří sestupují po rampě z vozu se chvějí a třesou, většina z nich je však uvězněna uvnitř a nadále se snaží postavit na ležících koních. Muž do nich skrze mřížoví šťouchá. Koně jsou pokryti potem a výkaly.

Organizace, která transportérys koňmi sledovala nejzarputileji, byli Animals´Angels z Německa. Snažili se koním poskytnout v rámci možností co největší útěchu a zaznamenávali každý pohyb kamiónů. Jeden z takových monitorovaných transportů zahrnoval dodávku dvaceti koní polskou společností. V tomto případě koně pocházeli z Litvy, projížděli Polskem a jejich cesta končila na Sardinii. Koně absolvovali cestu dlouhou devadesát pět hodin, včetně osmihodinového trajektu. Vzdálenost čítala 2 530 km. Toto je deník skupiny Animals´Angels:

PRVNÍ DEN

14.00 (délka doposud absolvované cesty)

Všichni koně, včetně jednoho slepého, jsou naloženi v Kaunasu, v Litvě. Kamión vyjíždí se dvěma řidiči v kabině.

18.15 (4 hod. 15 min.)

Kamión přijíždí na hraniční přechod v Kurii.

21.00 (7 hod.)

Kamión opouští hranice a přijíždí do Polska.

DRUHÝ DEN

3.55 (13 hod. 55 min.)

Kamión na jednu hodinu zastavuje u čerpací stanice nedaleko Plotrkov Tryb, aby načerpal benzín. Když odjíždí, v kabině je pouze jeden řidič.

8.35 (18 hod. 35 min.)

Příjezd na hlavní polské stanoviště Zebrzydowice nedaleko jižních hranic. Koně jsou vyloženi, napojeni a nakrmeni čerstvým senem. Po krátké přestávce jsou znovunaloženi ovšem v jiném pořádku, takže antagonistická zvířata jsou nyní postavena vedle sebe. Později je zaregistrováno, že se zvířata navzájem koušou.

11.25 (21 hod. 25 min.)

Kamión opouští Zebrzydowice.

11.45 (21 hod. 40 min.)

Příjezd na česko-polské hranice

13.30 (23 hod. 25 min.)

Kamión odjíždí a míří do České republiky

14.20 (24 hod. 15 min.)

Příjezd na česko-slovenské hranice

15.25 (25 hod. 20 min.)

Náklad odjíždí a míří na Slovensko

17.30 (27 hod. 25 min.)

Řidič si dává krátkou přestávku na jídlo na velkém parkovišti asi 80km od Bratislavy. Koně jsou stále více vyčerpáni. Dvě bojující zvířata mají obě pokousané tlamy a nozdry, které začínají otékat. Přeplněný vůz znemožňuje, aby se jedno druhému navzájem vyhnulo. Jedno ze zvířat je klisna a je to právě ona, jejíž zranění jsou nejvážnější.

19.00 (28 hod. 55 min.)

Příjezd na slovensko-maďarské hranice.

19.45 (29 hod. 40 min.)

Kamión opouští hranice a míří do maďarského Vamosszabadi, kde je "odpočinkové" místo. Všichni pracovníci jsou v nedalekém baru. Když se vrací, ventilačními štěrbinami je do vnitřku vozu spuštěno pro dvacet koní pouze šest malých napájecích misek. Seno, které má být do vozu protlačeno ventilačními mřížemi má velice špatnou kvalitu a řidič ho odmítá z obavy,že by koním mohlo způsobit koliku. Koně tedy zůstávají hladoví. Místní pracovník se zdráhá orazítkovat řidičovo potvrzení o zásobování krmivem, což vyvolává ohnivou diskusi. Nakonec pracovník výměnou za cigarety potvrzení orazítkuje. Po pouhých čtyřiceti minutách "odpočinku" kamión odjíždí s hladovými a z valné většiny žíznivými koňmi.

22.30 (32 hod. 25 min.)

Řidič zastavuje u čerpací stanice, zběžně přehlédne koně a po krátké odpočinku odjíždí.

23.40 (33 hod. 35 min.)

Příjezd na odpočinkovou zastávku u Redicsu. Kvalita sena je dobrá a koňům je nabídnuta voda, které se však napije pouze několik z nich (typický jev při akutním stresu). Všichni z nich jsou očividně vyčerpáni. Zejména slepý kůň je nervózní a trpí. Když jsou zvířata vykládána z vozu, slepý kůň se monotónně houpe (známka mentálního kolapsu).

Stav pokousané klisny se zhoršil. Její tlama je bolestivě nateklá a je opět pokryta novými ranami ze strany, kde stojí agresivní kůň. Utrpěla také čerstvé, krvácející zranění nad pravým okem, pravděpodobně vzniklé snahou uhnout z dosahu útočícího koně. Je očividně vystrašená a trpí vysokým stupněm stresu. "Odpočinek" trvá pouze jednu hodinu a kamión míří na hraniční přechod vzdálený pouze 1 km.

TŘETÍ DEN

2.05 (36 hod.)

Odjezd z maďarsko-slovinských hranic. Cesta do Slovinska. Řidič nyní jede o poznání pomaleji a bez přestání kouří, zjevně z důvodu snahy zůstat vzhůru.

3.20 (37 hod. 15 min.)

Maribor. Kamión zůstává stát před semaforem po dobu dvou zelených. Řidič pravděpodobně usnul. Z nákladního prostoru je slyšet hlasitý temný úder a vůz se prudce otřásá. Řidič projíždí a zastavuje na okraji silnice. Dva nepřátelští koně leží na zemi břichem k sobě, propleteni nohama.Nehýbou se. Řidič je donucuje, aby se postavili tím, že je bije holí a posléze používá elektrickou dobytčí tyč. Kontroluje uvázání všech koní a dva koně, kteří spadli, jsou uvázáni znovu. Řidič je zjevně přetažen a vyčerpán.

4.20 (41 hod. 15 min.)

Vůz staví u odpočinkového bodu nedaleko Pestojneho. Řidič odpočívá. Z nákladního prostoru prosakuje tekutina a vytváří louže na asfaltu.

9.50 (44 hod. 45 min.)

Cesta pokračuje příkrými klikatými horskými silnicemi vedoucími ke Gorizii na italských hranicích. Silnice se bezpřestání ohýbá v ostrých serpentinách. Řidič jede velice pomalu a pravidelně kontroluje koně očividně proto, že slyší hluk svědčící o kolabujících koňských tělech.

12.30 (46 hod. 30 min.)

Kamión přijíždí do Gorizie. Řidič vykládá koně. Po veterináři či ostatních pracovnících ani známky. Vše je provedeno bez asistence. Toto je třetí den, který koně strávili na silnici. Na Sardinii zbývá ještě 1 700 km.

ČTVRTÝ DEN

7.45 (65 hod. 45 min.)

Pracovníci se dostavují až po devatenácti hodinách a začínají krmit koně. Jeden z mužů alespoň desetkrát udeřil koně do hlavy násadou vidlí.

8.05 (67 hod. 5 min.)

Okna ordinace veterináře jsou otevřena, což pravděpodobně značí, že veterinář již přijel a začal ordinovat. Po další půlhodině Dr. Demerin s dalším veterinářem rychle projde třemi stájemi, kde jsou koně momentálně shromážděni. Žádnému z koní však nevěnují bližší pozornost.

9.35 (68 hod. 35 min.)

Začíná znovuzakládání koní.

12.55 (71 hod. 55 min.)

Kamión opouští Gorizii a vjíždí do Itálie. Toto je pravděpodobně naposledy, kdy měli koně odpočinek, krmení a vodu, navzdory faktu, že zbytek cesty bude trvat zhruba dalších 24 hodin.

13.30 (72 hod. 30 min.)

Řidič staví u čerpací stanice u Severního Gonarsu. Koně se zdají být odpočinuti a otok zraněné klisny začal opadávat. Je vidět, že nákladní prostor nebyl od výkalů vyčištěn a místo toho byla na podlahu pokrytou nakumulovanou vrstvou exkrementů rozprostřena nová vrstva sena, protože tekutá masa začala opět prosakovat podlahou vozu.

22.35 (81 hod. 35 min.)

Kamión přijíždí do přístavu Piombino a naštěstí pro koně nemusí čekat na trajekt. Kamión najíždí na trajekt. V tomto momentě deník končí, ovšem časové údaje zbytku cesty jsou známy.

PÁTÝ DEN

7.00 (90 hod.)

Trajekt připlouvá do Olbie na Sardinii a řidič míří napříč ostrovem k místu porážky, které je pro koně závěrečným bodem cesty.

12.00 (95 hod.)

Koně přijíždějí na jatka, kde budou všichni zabiti. Nemáme žádné informace o tom, jak dlouho tito koně museli čekat na smrt, je však naprosto jasné, že všichni z nich byli v krajním stavu akutního stresu, dehydratace, strachu, zoufalství a naprostého vyčerpání. Případy, kdy koně přjíždějí na jatka již mrtví či na pokraji smrti, nejsou výjimkou. Pokud k tomuto dojde, jsou odtahováni v řetězech a ti, kteří přežili, jsou podříznuti.

Další poznámky očitých svědků

V roce 1997 zastavila německá policie nákladní vůz přeplněný koňmi na dálnici nedaleko Hannoveru. Vyděšená zvířata byla pokryta krví, hlavy přivázány těsně k sobě. Stav koní byl natolik alarmující, že deset z nich muselo být ihned na místě utraceno uvnitř vozu a dalších deset po straně silnice. Svědkem této události byla paní Hiltrud Schroeder, bývalá manželka saského ministerského předsedy. Paní Schroederová svůj zážitek komentovala: "Dříve jsem si myslela, že koně nejsou schopni plakat. Dnes vím, jak moc jsem se mýlila. Viděla jsem je plakat na vlastní oči."

Známý polský herec Daniel Olbrychski, který je milovníkem koní, Vivě! potvrdil, že tento jev osobně zaznamenal u deprimovaných a stresovaných koní, které viděl v nákladním voze na polských hranicích.

Členové německé organizace Animals´Angels sledovali transportéry s koňmi mnohem blíže než kdokoliv jiný. Následující postřehy jsou nezakrytě emocionální a hluboce působivé.

"Transportér přeplněný sedmdesáti osly je ve velice špatných podmínkách. Jak se kamión přibližuje, je vidět, že jeden z oslů se oběsil na provaze, za který byl uvázán. Další leží nehybně na podlaze, vážně zraněný. Náš tým sleduje transportér a volá na policii, která poté transportér odstavuje. Jen veterinář si dává na čas.

Řidiči jsou rozčileni. Jurgen stojí před transportérem a zabraňuje mu vlastním tělem, aby se hnul z místa. Stojí tam tři hodiny, uprostřed studené noci, v lijáku - cizinec se dvěma unavenými, nepřátelskými řidiči a nákladem polomrtvých oslů. Veterinář konečně přijíždí.

Oslíciměli být původně vykrmeni a pak dopraveni na jatka na Sardinii. Všichni musí být vyloženi. Mrtvý osel už v kamiónu není. Jedno z vážně zraněných zvířat leží na zemi pokryto výkaly. Jurgen trvá na tom, aby byl tento osel utracen. Veterinář mumlá cosi o ztrátě hodnoty a cenách masa. Jurgen je však schopen veterináře přemluvit, aby ubohé zvíře ušetřil jeho utrpení.

Veterinář vyžaduje, abychom za osla zaplatili 500DM a 150DM za odklizení jeho mrtvého těla. V jeho přístupu není žádné místo pro soucit s bolestí a nezměrným utrpením živých tvorů. Předáváme mu jeho peníze. Tým se rozhoduje zaplatit za svobodu tří oslů. Podařilo se! Pláčeme radostí. Na Advent začínají tři rumunští oslícicestu do svého nového domova - Černých lesů. Vánoce pro nás již začaly."

Pia - Animals´Angels, Německo

"V pondělí 11. října 1999 zemřeli na jatkách vNuova Valriso v Calgieri na Sardinii: Zrzek, Joe, Zuzka, Mary, Bonnie, Clyde, Carlos, Goldie, Pia, Di, Rasta, Ronja, Flo, Kim, Bob, Silver, Pedro, Winnie a Max. Cestovali jsme spolu vstříc smrti pět dní a čtyři a půl noci - sto osm hodin. Devatenáct koní, kteří tvrdě pracovali celý svůj život a zasluhovali si klidný zbytek života se svými majiteli, jsou teď mrtví.

S Jonathanem jsme těchto devatenáct koní pojmenovali, tentokrát však nikoli litevskými jmény. Nemohli jsme. Cítili jsme, že by to nebylo správné. Těchto devatenáct krásných, trpělivých, milujících zvířat bylo posláno na smrt svými litevskými majitelikvůli penězům. Na začátku téhle cesty nám řekli, že tenhle obchod nikdy neskončí, protože není dost práce a peněz bude vždy potřeba."

"Všichni z nich měli svoji osobnost, své charakterové rysy, se kterými jsme se postupně po cestě seznamovali. Byli mezi nimi šprýmaři a také velice smutní tvorové, kterým se jejich zkušenosti a vzpomínky zračily v očích. Někteří se dokonce museli rozloučit se svými životy pouze díky hlouposti svých majitelů.Clyde musel zemřít, protože jeho majitel na něj nestačil. Byl přesvědčen, že Clyde byl zlý kůň, zatímco to bylo jedno z nejpřátelštějších zvířat, které vždy toužilo po pohlazení a jemně oždibovalo moje prsty.

Tenhle transport smrti se zvířaty je prý provozován za nejlepších možných podmínek. Chtěli nám dokázat, že žádné problémy neexistují. Při nakládání bylo přítomno šest veterinářů. Ani jeden z nich neměl žádné námitky. Řidiči dělali, co bylo v jejich silách, aby zvířata bezpečně dopravili do bodu určení. Navzdory tomu všemu bylo naprosto jasné, že převážet zvířata na takovou vzdálenost není možné bez utrpení a bolesti."

Heike - Animals´Angels

"Stojí nahoře na rampě, na polských hranicích. Je to mladá klisna. Její hlava je ochranitelsky skloněna nad dvěma mladými hříbaty, která se k ní zmateně tisknou. Stojím u brány a dívám se na ty tři, naplněna bolestivým soucitem. Zahlédla mne a přichází ke me. Čím to je, že někdy někteří z nich vystoupí ven z této nekonečné karavany obětí a vkročí přímo do mého srdce a duše?

Je čas. Musí nastoupit svou cestu na smrt. Všichni ostatní odevzdaně kráčí, jen ona se otáčí a vrací se ke mě. Pracovník, který ji má naložit si s ní neví rady. Nakonec ji strhne za hřívu a táhne ji do kamiónu. Znovu se však vyvléká a vrací se ke mě.

Je lákána na seno. Znovu se ke mě vrací. Když se jim už málem podařilo přičlenit ji k transportu smrti, otáčí se a počtvrté ke mě přichází. Její oči se ptají: "Proč?"

Opravdu, proč? Snažím se ji vysvobodit z transportu smrti. Ani náhodou. Není zraněná a zdravá zvířata mají dostatečnou výdrž, aby snesla transport na jatka. Jedinou záchranou může být nedostatek sil. Naposledy uniká pryč z nákladní rampy směrem ke mě. Naposledy se jí pracovník zmocňuje a tlačí ji na palubu kamiónu. Naposledy se na mě podívá svýma velkýma očima…"

Heike - Animals´Angels, Německo

"Také mám chvíle, kdy se ptám sama sebe, proč se vystavuji těmto hrůzným podívaným, zatímco "mafie zvířat a masa" si dělá naprosto co se jí zlíbí? A pak se přinutím upomenout se na všechna bezbranná zvířata v transportech a jemi jasné, že prostě musím pokračovat.

Následuji každý transport se zvířaty, který zrovna vidím na silnici. Často jsem si všimla, že řidiči zpomalí, nebo zastaví, aby se podívali, kdo je sleduje. Jakmile se ke kamiónu se zvířaty přidruží automobil, řidiči vědí, kolik uhodilo."

"Zvířata by to měla mnohem těžší, kdyby nás nebylo! Dokonce ikdyž nemůžeme jejich osud změnit, musíme s nimi zůstat."

Conny - Animals´Angels, Německo

"Ve 14.10 můj kůň zemřel. Na samém konci jsme spolu byli sami. Položila si hlavu na mé rameno a čekali jsme. Když na ni přišla řada, nechtěla jít, zdráhala se a musel jsem ji část cesty do místa porážky vést. Ten pohled, ty oči, ten strach. Nikdy je nebudu schopen vymazat z mysli. Mám takové výčitky! Důvěřovala mi a já jsem ji zradil.

Pracovníkovi na jatkách se nás obou zželelo. Byl k ní velmi laskavý, zabil ji rychle, tak rychle, že snad ani nemohla nic cítit. Dal mi na památku pramen její hřívy. Byl na konci slepen její krví…

Ubohý hřebec se zlomenou zadní nohou zemřel take velice rychle. Nafilmoval jsem je oba a mám proto výčitky; nemohli ani sami umřít. Na těch posledních devět dní nikdy nezapomenu. Byly to nejhorší dni, které jsem kdy zažil."

Thomas - Animals´Angels, Německo

Převzato z reportáže Journey to Death, 2003, organizace Viva!